Začátek 1. Světové války

Výstřely, které dne 28. června 1914 usmrtily rakouského arcivévodu, nebyly skutečnou příčinou vzniku válečné mašinérie 1. světové války. Již dávno předtím mělo Německo připravený vojenský tzv. ,,Schlieffenův plán“, kterým chtělo válečně překvapit Francii, Belgii i Velkou Británii. 

Konečným jeho cílem mělo být vytvoření Německé střední Evropy (Mitteleurope), zahrnující dosavadní habsburskou monarchii, Balkán a část východní Evropy ovládané Ruskem.

Rovněž Rakousko-Uhersko považovalo možnou válku za příležitost jak
„vyřešit národnostní problémy habsburské říše na úkor slovanských národů. Kromě jiného by tím vyřešilo i konfliktní třiadvacetimilionové Srbsko. 

Postupně byly rozpory mezi znepřátelenými mocnostmi tak hluboké
a diplomaticky neřešitelné, že sarajevský atentát na Františka Ferdinanda byl vhodnou záminkou k vyhlášení a zahájení války.

Strategický plán německého velení předpokládal, že válku na západní frontě rozhodne rychlý vítězný úder proti Francii a pak přijde na řadu ofenzíva na východě. Tento plán skončil neúspěchem válečných operací. Slibovaný návrat vojáků z fronty ,,do švestek” či nejpozději ,,než v roce 1914 spadne listi se stromu“ se neuskutečnil.

Celé čtyři roky statisíce mužů žilo v páchnoucích, často v promáčených
zákopech, na každém kroku je provázela hrozba dělostřeleckých granátů, kulek odstrelovačů a bojových plynů.

Válka pokračovala jako zdlouhavý zákopový boj plný ztrát, který vedl k úplnému ekonomickému vyčerpání zázemí. Vyžádala si ze strany Německa a státu Centrálních mocností tři a půl miliónu padlých vojáků. Na straně Dohody činilo toto číslo pětmiliónůdvěstěpadesát tisíc. V přepočtu bylo vystřeleno na každého padlého vojáka padesát tisíc nábojů.

Navštivte Muzeum českoslovensých legií

Objevte příběhy legionářů v první světové válce z první linie