Československé legie v Rusku
První českou dobrovolnickou jednotkou, která se stala základem československých legií v Rusku, byla ,,Česká Družina“. Vznikla 12. srpna 1914 z českých krajanů žijících v Rusku.
Jádro České Družiny tvořilo 720 dobrovolníků (tzv. Starodružiníků), mezi kterými byli i budoucí slavní velitelé – tehdy praporčíci Svec, Vašátko, podporučíci Klecanda, Ceček a další.
Na den patrona Českého království sv. Václava (28. září 1914) přísahali
v Kyjevě příslušníci České Družiny na nejstarší bojový prapor s vyšitou
svatováclavskou korunou.
Na frontě působili v malých skupinách až v „půl“ četách jako součást 3. ruské carské armády. Podnikali drobné výpady, rozšiřovali letáky ve frontovém pásmu a získávali od zajatců informace o situaci protivníka.
Iniciovali přechod českých jednotek rakouské armády na ruskou stranu. Rakousko-uherské velení nařídilo po členech České Družiny pátrat a po dopadení je ihned odsoudit na smrt. Prvními dopadenými a popravenými byli Antonín Grmela a Josef Müller.
Od jara 1915 byl v carském Rusku z jihoslovanských rakousko-uherských zajatců formován v Oděse dobrovolnický Srbský sbor. Vzhledem k tomu, že přijetí do tohoto souboru nebylo spojeno s tolika obtížemi jako do České Družiny a důstojníci byli přijímáni v původních c. a k. hodnostech, přihlásilo se do něj na 1.000 Čechů a Slováků.
Dobrovolníci byli zařazeni do srbské divize plk. Hadžiče, která se v srpnu 1916 (po vstupu Rumunska do války na straně Dohody) zúčastnila bojů v Dobrudži.
Divize podstoupila úporné ústupové boje a její zbytky byly staženy do Ruska. Část našich příslušníků přešla do 1. Čs. střelecké brigády, ostatní se s srbskou divizí zúčastnili v roce 1917 bojů na soluňské frontě. Odsud byli na zákrok Čs. národní rady v Paříži přesunuti do Francie a Itálie.
Československá střelecká brigáda byla jako celek nasazená do bojů v rámci ruské letní ofenzívy. Dne 2. července 1917 zahájila útok na nepřátelské pozice s využitím i tzv. „kočičích přískoků“ během šesti hodin bojů prolomila v celém úseku nepřátelskou obranu. Obsadila čtyři linie zákopů, pronikla do hloubky až 5 km a splnila úkol celého sboru.
Necelých 3.500 čs. vojáků dokázalo, za cenu 190 mrtvých a 800 raněných, získat 3.200 zajatců, 15 děl a velké množství zbraní a vojenského materiálu.
Většina sousedních ruských útvaru však při útoku neuspěla a Kerenského ofenzíva rychle skončila. Vítězství čs. brigády u Zborova však získalo jak ruské, tak mezinárodní uznání a umožnilo další nábor zajatců pro nově vznikající 5., 6., 7. a 8. střelecký pluk.
