O Muzeu

Historie a současnost muzea

Třicetileté objevování téměř zapomenutých příběhů československých legionářů zavedlo plk. MVDr. Milana Žuffu-Kunča do různých koutů světa a vedlo k nesčetným setkáním s pamětníky a legionáři. S jejich odkazem se můžete osobně setkat i vy v Muzeu Československých legií.

Jeho volnočasová aktivita přerostla časem ve vášeň a vášeň v závazek zachovat odkaz československých legionářů první světové války také jejich potomkům.

Jejich odkaz by neměl zapadnout, vždyť i díky obětem legionářů jsme mohli založit vlastní stát – Československo.

Výstava není jen památkou statečnosti našich legionářů, ale i sondou do každodenních životů, radostí a strastí vojáků na frontě.

Stejně jako naši legionáři procestovali celý svět, aby nám vybojovali mír a vlastní stát, i tato expozice cestovala za svou dobu existence do různých států, aby připomněla podíl československých legionářů na světové historii.

Tato unikátní sbírka vám přináší vhled do minulosti skrze autentické výpovědi svědků první světové války zosobněné živým vyprávěním zakladatele legio-vlaků plk. MVDr. Milana Žuffu-Kunča.

Historie výstavy

KOŠICE, vernisáž výstavy 12. Maja 2001

ČESKOSLOVENSKÉ LEGIE 1914-1920

Výstava pod záštitou tehdejšího prezidenta Slovenské republiky Rudolfa Schustera.

PAŘÍŽ, 29. října 2002 - 6.ledna 2003

Les Légions tchécoslovaques

Výstava na počest československých legií ve Vítězném oblouku v Paříži ve Francii.

ZAČÁTEK SBĚRATELSTVÍ ARTEFAKTŮ
ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍ

K problematice legií jsem se dostal v roce 1990 velkou náhodou.

Jako zvěrolékař sloužící v čs. armádě jsem se vracel z kynologického přeboru a na benzínové pumpě jsem na lavičce našel fotografií, která zobrazovala skupinu vojáků se dvěma psy u kamenného sloupu.

Psy jsem identifikoval jako pěkné křížence, avšak záhadou pro mě byli vojáci v neznámých uniformách. K tomu ještě na sloupu bylo azbukou napsáno
„ EVROPA “ a česky „ NA ZDAR “ ( viz. foto ).

Doma jsem neznámé detaily na fotografií postupně rozšifroval. Zjistil jsem, že sloup se nachází na rozhraní Asie a Evropy v Uržumce /asi 18 km východně od Zlatoustu/ a že vojáci sedící a stojící u sloupu, jsou českoslovenští legionáři.

Aby jsem získal další informace o čs. legiích, začal jsem navštěvovat
Historický ústav AČR v Praze a pamětníky. Shromažďoval jsem další a další dobové fotografie a zařazoval je do jednotlivých údobí a vojenských uskupení.

Podle místa vzniku a vedení bojů jich mám zařazených už tisíce.
Na burzách jsem postupně nakoupil také uniformy legionářů z Francie, Ruska a Itálie, legionářskou polní poštu, známky i platidla, které si legionáři sami tiskli, šperky z mincí, deníky, plukovní vyznamenání, znehodnocené zbraně, dobové obrazy, pamětní listy a další ( viz. foto ).

SEznamování se s československými legionáři

V roce 1990 jsem se v Praze seznámil s příslušníkem 1. čs. domobraneckého praporu z Itálie střelcem Vladislavem Bémem.
Byl mile překvapen, kolik informací o čs. legiích jsem měl a kolik artefaktů jsem nasbíral.

Na dalším našem setkání mi představil své legionářské kamarády, mezi kterými byl i plukovník Jindřich Suška.

Všichni se pravidelně každoročně účastnili pietních akcí spojených s legionářskou československou tradicí. „Bratr“ Jindřich Suška sloužil jak v legii v Rusku u 4.čs.stř. pluku „Prokopa
Velikého“, tak i ve francouzské legii u 21.stř. pluku a i u 23.čs.stř. pluku.

V průběhu našeho velmi zajímavého posezení jsem od nich získal ne jenom
mnoho informací, ale i mnoho fotografií z akcí, kterých se účastnili.

Jednou z mnoha jejich vzpomínek byla i jejich účast na pohřbu 100-letého generála Antonína Mikuláše Číly (v roce 1983), na kterém br. Bém dělal čestnou stafáž s ukázkou generálových vyznamenání a br. Suška měl pietní projev.

česká družina a starodružníci

Již před vypuknutím 1. světové války pracovalo v Rusku hodně Čechů a Slováku. Pracovali v Rusku už několik let i jako zaměstnanci filiálky mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement.

Mezi nimi byl například František Sazima (později velitel 2.leteckého pluku v Olomouci), dále např. František Šilhánek, Jaroslav Kučera, Josef Hájek, Václav Tichý a mnoho další. / viz foto /

Desítky Čechů a Slováku byli dne 4. září 1914 oficiálně přijati za členy České družiny. V České družině sloužilo i 250 Volyňských Čechů. Na den sv. Václava 28. září 1914 proběhla na Sofijském náměstí v Kyjevě slavnostní přísaha České družiny.

V říjnu 1914 se přesunulo 749 příslušníků České družiny na frontu do Haliče.

Ti, kteří vstoupili do České družiny do konce roku 1914 se nazývali „starodružiníci“. Mezi ně patřil již zmíněný A. M. Číla, který se po skončení války dne 1.6.1920 ve Vladivostoku nalodil se svými oddíly na americkou loď Edellyn. Jako velitel uvedeného lodního transportu byl zodpovědný za přepravu 2000 mužů a 40 žen. Vše proběhlo v pořádku. V Terstu z lodě přestoupili na vlak a do vlasti dorazili v srpnu 1920.

Generál A. M. Číla byl před válkou vyučeným hrnčířem a malířem porcelánu. Proto dokázal malovat krásné obrázky, které jako vzpomínkové pohlednice používal na různé výročí a srazy starodružiníku.

Dokonce i jeho bratr Otakar Číla byl malíř a jako čs. legionář v Rusku byl v roce 1918 autorem navrhované bankovky a v roce 1919 autorem legionářských známek.

Když pluky organizovaly nějakou akci, tiskly si jednodenní platidla. Na těchto platidlech byl napsaný na pravé straně zajímavý text: „Paděláni se nikomu nevyplatí, protože ani za pořádné peníze nic nedostanete“.