Československé legie v Itálii
Teprve na začátku roku 1917 byl českým a slovenským zajatcům (s ohledem na jejich národnost) přidělen tábor Santa Maria Capua Vetere u Neapole. Tam byl 17. ledna 1917 založen Cs. dobrovolnický sbor, v čele kterého stál sokolský činovník J. Capek.
Čs. zajatci se hlásili do italských bojových jednotek s cílem vytvořit v nich i vlastní čs. jednotky. Vzorem pro ně byly hrdinské činy našich výzvědčíků (Esploratori Cecoslovacchi), kterým se podařilo již do italského sboru vstoupit.
Italská vláda však vznik našich jednotek odkládala a povolila vytvoření jenom pracovních praporů pro válečné účely.
V návaznosti na italskou porážku u Caporetta v říjnu 1917 a diplomatické naléhání zejména gen. M. R. Štefánika, bylo dne 21. dubna 1918 povoleno zřízení Cs. vojska v Itálii. Jeho velitelem byl jmenován general A. Graziani.
V Itálii vznikla konečně Československá divize. Složena byla z 31., 32., 33., 34. čs. střeleckého pluku (35. a 39. pluk vznikl až v září/. Slavnostni přehlídky československé divize se zúčastnili italský král Vittorio Emanuele III. Dne 24. května 1918 byl v Rimě našim legionářům slavnostně předán prapor, který vyšily římské dámy.
V polovině srpna 1918 byla divize přesunuta na frontu do prostoru mezi Gardským jezerem a řekou Adiží. Zúčastnila se bojů o Doss Alto. V zákopech, ale i v ,kavernách“ prožila těžké bojové situace.
Do legií bylo v Itálii zařazeno téměř 20.000 mužů, z nichž 350 padlo. Několik desítek z nich přišlo o život potupnou popravou, po té, co padli do nepřátelského zajetí.
